Home

Charakteristika mnohobuněčných organismů

Mnohobuněčnost je stav, kdy je tělo určitého organizmu složeno z většího počtu buněk, které jsou specializované a spolupracují mezi sebou. Mezi mnohobuněčné organizmy jsou tradičně počítány některé rostliny, některé houby a všichni moderně pojatí živočichové. Dále však v určitém smyslu známe mnohobuněčné chaluhy, některé hlenky a podobně. Tendenci k mnohobuněčnosti však je možné najít i u mnohých prokaryot. Je jasné, že mnohobuněčnost. Jednobuněčné a mnohobuněčné organismy. Jednobuněčné. - všechny životní děje probíhají v jedné buňce. - Př: kvasinky, řasy, prvoci, zelená řasa. Mnohobuněčné. - jednotlivé buňky se specializují k určité funkci a vytvářejí. pletiva (u rostlin a hub) a nebo tkáně (u živočichů) - Př: rostliny, houby, živočichové - lisohlávka, šťovík, zajíc U mnohobuněčných organismů se rozvinuly zcela jiné druhy lokomoce, povětšinou založené na kontrakci speciálních typů buněk, a zahrnující plazení, chůzi, běh, plavání a podobně. Rozšířen

Mnohobuněčnost - Wikipedi

Charakteristika mnohobuněčných organismů. Také se jim říká mnohobuněčný. Jsou to eukaryotické organismy. Skládají se ze specializovaných buněk, které se od sebe mohou velmi lišit. Buňky, které je tvoří, spolu souvisejí a navzájem se potřebují Genetika mnohobuněčných ogranismů, populací a člověka . Dědičnost mnohobuněčného organismu. Přenos genetické informace z generace na generaci se děje při rozmnožování: Nepohlavní rozmnožování. potomci = klony - geneticky shodní s rodiči; pokud se něčím odlišují, tak díky působení vnějšího prostřed Charakteristika mnohobuněčných organismů. Také se jim říká mnohobuněčný. Jsou to eukaryotické organismy. Skládají se ze specializovaných buněk, které se od sebe mohou velmi lišit..

A mnohobuněčného organismu Je to živá bytost tvořená mnoha buňkami. Často je také používán mnohobuněčný termín. Organické bytosti, které nás obklopují a které můžeme pozorovat pouhým okem, jsou mnohobuněčné. Nejvýznamnějším rysem této skupiny organismů je úroveň strukturální organizace, kterou mají Buňky mnohobuněčných organismů jsou navzájem spojeny buněčnými uzly jako těsné spoje a desmosomy. Buňky spolu komunikují extracelulární signalizací. Jednoduchá difúze, stejně jako aktivní a pasivní difúzní mechanismy, se podílejí na odebírání věcí do buňky ROZDĚLENÍ ORGANISMŮ (PODLE SLOŽITOSTI)- NEBUNĚČNÉ ORGANISMY- JEDNOBUNĚČNÉ ORGANISMY - bakterie, prvoky, sinice- KOLONIE - soubory jednobuněčných organismů - váleč koulivý (zelená řasa)- MNOHOBUNĚČNÉ ORGANISMY - jejich těla jsou z tkání a pletiv; nejsou schopné žít samostatn

Mnohobuněčné organismy jsou organismy složené z několika buněk - jako jsou zvířata, rostliny, některé houby atd. V současné době existuje několik teorií, které vysvětlují původ mnohobuněčných bytostí na základě jednobuněčných forem života, které byly později seskupeny. Základní rozdíly a charakteristiky jedno- a mnohobuněčných organismů. Klíčová slova organismy , jednobuněčné , mnohobuněčné , buňka , mikroskop , organely , orgány , specializac Charakteristika; Fejeton; Líčení; Popis; Recenze; Rozhovor; Úvaha/Zamyšlení; Výklad; Vypravování; Články; Covid-1

Jednobuněčné a mnohobuněčné organismy :: Zápis

  1. Charakteristika jednobuněčných organismů. Charakteristika mnohobuněčných organismů. Rozdíly mezi živou a neživou přírodou. Nebuněčné organismy. Osobnosti světové a naší biologie. Aktuální problémy biologie a medicíny diskutované na veřejnosti. 2. Systematický přehled živých organismů Systematické kategorie organismů
  2. Charakteristika jednobuněčných organismů. Charakteristika mnohobuněčných organismů. Rozdíly mezi živou a neživou přírodou. Nebuněčné organismy. Viry. Osobnosti a objevy světové a naší biologie. Aktuální problémy biologie a medicíny diskutované na veřejnosti. 2. Systematický přehled živých organismů
  3. • Obecná charakteristika živých soustav (Obecné vlastnosti organismů. Látkové složení živých soustav. harakteristika jednobuněčných a mnohobuněčných organismů. Nebuněčné organismy. Hierarchie organismů podle složitosti. • Přehled živých organismů (Systematické kategorie organismů. iologický druh. aktérie. Sinic e
  4. membráně. U mnohobuněčných organismů došlo ke specializaci některých buněk pro přijímání určitého druhu podráždění a vznikly tak smyslové tkáně a orgány. Organismy jsou schopny se v různém rozsahu podle různé úrovně dokonalosti přizpůsobovat měnícím se podmínkám = adaptace. ad 5) POHY
  5. Charakteristické vlastnosti živých organismů 2. Obecné vlastnosti buněk 3. Rozmnožování jako základní vlastnost živých buněk 4. Charakteristika jednobuněčných organismů 5. Charakteristika mnohobuněčných organismů 6. Nebuněčné a prvobuněčné formy života 7. Fyziologie rostlin 8. Řasy 9. Vyšší výtrusné rostliny 10. Semenné rostlin

Eukaryota - Wikipedi

10) Hormonální řízení a koordinace funkcí u mnohobuněčných organismů. charakteristika látkového řízení fytohormony a jejich působení typy živočišných hormonů a příklady hormonálního působení u bezobratlých přehled žláz s vnitřní sekrecí u člověka. 11) Nervová soustava a její fylogenez Charakteristika jednobuněčných a mnohobuněčných organismů. Nebuněčné organismy. Hierarchie organismů podle složitosti. Přehled živých organismů (Systematické kategorie organismů. Biologický druh. Baktérie. Sinice. Prvoci. Plísně. Kvasinky a vyšší houby. Přehled a charakteristika rostlin. Přehled a charakteristika živočichů 3. charakteristika mnohobunĚČnÝch organismŮ 4. metabolismus rostlin 5. fyziologie rostlin 6. niŽŠÍ a vÝtrusnÉ rostliny 7. semennÉ rostliny 8. houby (fungi) a liŠejnÍky 9. prvoci a diblastika 10. prvoÚstÍ (charakteristika a přehled) - ploŠtĚnci, hlÍsti 11. krouŽkovci a mĚkkÝŠi 12. Členovci 13

Charakteristika Buňky těchto organismů - v porovnání s prokaryotickými organismny - jsou větších rozměrů (5 - 100 μm i větší). Buňky mohou žít jednotlivě nebo v koloniích, obvykle jsou však součástí mnohobuněčných organismů s diferencovanými tkáněmi a orgány Charakteristika jednobuněčných a mnohobuněčných organismů. Nebuněčné organismy. Hierarchie organismů podle složitosti. Přehled živých organismů (Systematické kategorie organismů. Biologický druh. Baktérie. Sinice. Prvoci. Plísně. Kvasinky a vyšší houby. Přehled a charakteristika rostlin. Přehled a charakteristika. 5. Charakteristika mnohobuněčných organismů 6. Nebuněčné a prvobuněčné formy života 7. Fyziologie rostlin 8. Charakteristika nižších rostlin 9. Charakteristika vyšších výtrusných rostlin 10. Charakteristika semenných rostlin 11. Charakteristika prvoústých živočichů 12. Charakteristika druhoústých živočichů 13

25 Příklady Jednobuněčných a Mnohobuněčných Organismů

  1. Maturitní témata z biologie 2020/2021, třídy 8.E, 8.F, 4.A 1. Základní ekologické pojmy. Vztah organismu a prostředí. Člověk a prostředí. 2. Vznik a vývoj života na Zemi
  2. Charakteristika prokaryotické buňky. Charakteristika eukaryotické buňky - základní organely a jejich funkce. Srovnání rostlinné a živočišné buňky. Biomembrány - stavba. Příjem a výdej látek buňkou, osmotické jevy. C: Poznávání organismů: Ostnokožci, pláštěnci, kopinatci 14. A: Kruhoústí, paryby, ryby Kruhoústí
  3. b) Dědičnost mnohobuněčných organismů (dědičnost kvantitativních a kvalitativních znaků, mono a dihybridismus, vazba genů, J. G. Mendel, Mendelovy zákony dědičnosti) 21. a) Strunatci (základní znaky strunatců, charakteristika pláštěnců a bezlebečných) b) Dědičnost a člově

Samozřejmě, že nejznámější mnohobuněčných organismů - zvířata. Z nich pak zvýrazněny savce. Tento vysoce organizovaná třída strunatců, která zahrnuje čtyři a půl tisíce druhů. Její představitelé se setkali v jakémkoli prostředí - na souši, v půdě, ve sladkých nebo slaných vodách, ve vzduchu (patří sem i buňky mnohobuněčných organismů, protože za určitých podmínek, např. v buněčných kulturách jsou schopny samostatného života) ØIndividua vyššího řádu (společenstva tvořená různě diferencovanými jedinci stejného druhu, která mohou žít pouze jako taková - např. včelstvo organismů. Tvrdí, že k velkým změnám v organismech forem mnohobuněčných bezobratlých živočichů. Prvoci . 8 Kambrium a ordovik: V horninách zkame-něliny zástupců mnoha živočišných Charakteristika: rozšířená mělká moře na řadě kontinentů. Usazovalo se v nich mnoho minerálů charakteristiky. Je zřejmé, že jednobuněčné organismy nelze vidět pouhým okem (protože buňka je vždy něco velmi malého), ale pomocí mikroskopů. Skutečnost, že jsou tak malými jednotlivci, zahrnuje řadu výhoda: Příklady jednobuněčných a mnohobuněčných organismů Rozmanitost organismů a jejich charakteristika Počet všech druhů organismů na Zemi se odhaduje v řádech miliónů. Organismy, zvláště bakterie, obsadily téměř veškerá prostředí na Zemi. Podle stavby těla dělíme organismy na nebuněčné (viry), jednobuněčné (např. bakterie, prvoci) a mnohobuněčné

Genetika mnohobuněčných ogranismů, populací a člověka - Uč

Stavba mnohobuněčných organismů, rozmnožování, individuální vývoj. 3. Dědičnost a proměnlivost Obecná charakteristika, systém 7. Živočichové Trávicí soustava, dýchací soustava, tělní tekutiny a oběhová soustava, vylučovací soustava Rozmnožování a individuální vývoj mnohobuněčných organismů -buněčný cyklus - mitóza, meióza (popis fází) -nepohlavní a pohlavní rozmnožování organismů -ontogeneze 13. Prvoci, živočišné houby, žahavci -buněčná organizace těla prvoků, systém, charakteristika -význam jednotlivých zástupců 14 Maturitní otázky: Biologie Tyto otázky Vám poskytujeme ve spolupráci s Nakladatelstvím Radek Veselý, které vydává mnoho knižních titulů na přípravu k maturitě.Autorská práva na tyto otázky náleží tomuto nakladatelství. Buňk Prezentace jsou určeny k seznámení s učivem, které poskytne žákům přehled základních skupin mnohobuněčných organismů, základní rozdíly a charakteristiky mnohobuněčných organismů, místa výskytu, způsob výživy a rozmnožování, vybrané druhy a význam pro ekosystémy i člověka

Obecná charakteristika . Tvoří samostatnou říši (výhradně heterotrofní jednobuněční bývají často formálně řazeni do říše živočichové). Jsou důkazem tvarové a funkční rozmanitosti jednobuněčných eukaryotických organismů (mají dobře vyvinuté buněčné jádro a množství buněčných organel) Charakteristika řas, mechorostů a kapraďorostů. Charakteristika nahosemenných rostlin. Charakteristika krytosemenných rostlin. Stavba těla jednobuněčných a mnohobuněčných živočichů. Prvoci. Vznik mnohobuněčnosti. Charakteristika živočišných hub, žahavců, ploštěnců a hlístic GENETIKA ORGANISMŮ dědičnost mnohobuněčných organismů to co se děje na molekulární úrovni -> projev na mnohobuněčném organismua) rozmnožování nepohlavní- geneticky přímí jedinci- pokračovaní mateřské genetické informaceb) pohlavní rozmnožování- genotypově a fenotypově je rozlišný jedinec od mateřskéh Vlastnosti živých soustav Obecné charakteristika organismů Kategorie živých soustav Základní jsou individua (jedinci, jednotlivé organismy).Jsou to živé soustavy, které vykonávají všechny základní životní funkce (jinak by nebyly schopné života) Charakteristika programu/oboru sbalit Rozbalit (další informace - např. detail přihlášky) tak u fylogeneticky jednoduchých prokaryotických baktérií a fylogeneticky vyspělých mnohobuněčných eukaryotických organismů, jakými jsou houby (konkrétně kvasinky), rostliny a živočichové, včetně člověka..

U mnohobuněčných organismů jsou vyvinuta specializovaná pletiva, tkáně. Stavba eukaryotické buňky už je mnohem dokonalejší, než tomu bylo u buněk prokaryotických. Všechny eukaryotické organismy mají jádro, jež je pokryté jaderným obalem. U fototrofních organismů nacházíme chloroplasty. 2.4 Klasifikace skupiny eukaryo 2/4 41. Genetika mnohobuněčných organismů. Křížení. 42. Genetika populací. Šlechtitelství, genetika člověka. 43. Původ a evoluce života na Zemi Charakteristika života a živých soustav; vznik a vývoj života na Zemi - obecné vlastnosti organismů - základní rozdělení organismů (kritéria členění, rozdíly mezi taxony) - teorie vzniku života na Zemi (kreační, samoplození, evoluční abiogeneze) - současná rozmanitost organismů jako výsledek dlouhodobého vývoje 2 Charakteristika předmětu Charakteristika Vyučovací předmět Přírodopis vychází z obsahu vzdělávacího oboru Člověk a příroda. Navazuje na výstupy dosažené na 1.stupni vjakooblasti Člověk a jehopřírodopis,svět - předmět přírodověda. Uvede základní stavbu mnohobuněčných organismů

25 Příklady jednobuněčných a mnohobuněčných organismů

Původ pluricelulárních organismů, charakteristika, funkce

Rozdíl mezi jednobuněčnými a mnohobuněčnými organismy

  1. 1) Charakteristika - jednobuněčné prokaryotické organismy - mikroskopické (velikost - v mikrometrech) - všudypřítomné (ovzduší, půda, voda, uvnitř i na povrchu mnohobuněčných organismů - schopné přežít v jakémkoli prostředí (vysoké i nízké teploty i ve vesmíru) - rozmnožování - dělen
  2. Jednobuněčné i mnohobuněčné organismy sdílejí charakteristiky života: rostou, reagují na podněty, udržují homeostázu (vnitřní rovnováhu), množí se, předávají genetický materiál potomkům a získávají nebo používají energii. Jaké jsou 3 příklady mnohobuněčných organismů
  3. Biologie organismů Charakteristika předmětu Předmět Biologie organismů je vyučován v 1. a 2. ročníku studia. Vychází ze vzdělávacích oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Biologie a oblasti Člověk a zdraví, vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví. Časová dotace předmětu je patrná v kapitole 4
  4. 1 Tematické okruhy požadavků k přijímacím zkouškám na Lékařskou fakultu MU BIOLOGIE 1. Obecná charakteristika živých soustav Obecné vlastnosti organismů. Látkov

Obecné vlastnosti živých organismů - Velkaencyklopedi

  1. Stavba živých organismů Chemické složení živých organismů - cukry, tuky, bílkoviny, nukleové kyseliny. Stavba buňky, význam organel. Charakteristika a zástupci podkmenů - trojlaločnatci, klepítkatci, žabernatí a vzdušnicovci. Genetika mnohobuněčných organismů.
  2. 33. GENETIKA II ( charakteristika, genetika mnohobuněčných organismů - základní pojmy (hybridizace, monogenní znaky, polygenní znaky, homozygot, heterozygot, autozomální a . gonozomální dědičnost), Mendelovy zákony, vazba genů, genetika populací, mutace ) 34. EKOLOGIE A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘED
  3. Okruhy otázek k maturitě z biologie. 1. A Eukaryotická buňka. Ultrastruktura buňky, stavba a funkce organel (cytoplasma, buněčný povrch, membránové a nemembránové struktury, cytoskelet), rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou, příjem a výdej látek (pinocytóza, fagocytóza, exocytóza, aktivní a pasivní transport), osmotické jevy v buňce (osmóza a difúze.
  4. Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola Trutnov, Procházkova 303 Školní rok 2017 - 2018 Obor: ZDRAVOTNICKÉ LYCEUM Maturitní témata z biologie 1) Biologie jako věda, základní vlastnosti živých soustav, chemické složení buňky 2) Buňka a její stavba 3) Buněčné dělení 4) Přeměna a transport látek v buňce, příjem a přeměna energie v buňc
  5. slovenský Môj zdravý Americký staffordšírsky teriér Robert Williams - Fortuna Print 2001, EAN: 9788088980599. Praktická príručka určené najmä začínajúcim kynológom je síce zamerané predovšetkým na ochranu zdravia psa a predchádzanie chorobám, ale zároveň podáva prehľad histórie plemena a zhŕňajú najdôležitejšie zásady výberu zdravého šteňaťa, jeho.
  6. Charakteristika mnohobuněčných organismů Mnohobuněčné organismy mají od té doby různé stupně složitosti mohou sahat od malé řasy po slona nebo obří sekvoje . Jejich těla jsou tvořena miliony buněk integrovaných do orgánů a tkání, které fungují koordinovaně a nezávisle a nazývají se systémy

Některé příklady mnohobuněčných organismů jsou následující: Cladophora (Alga) Colletotrichum (Fungus) Dictyota (Alga) Dryopteris (Pteridophyte) Ectocarpus. Složitost organismů: Jednobuněčné organismy; Mnohobuněčné organismy - specifikace buněk, které tvoří tkáň. Tkáň tvoří orgány, ty orgánové soustavy a ty organismus. Obligátní společenstva - specifikace celých mnohobuněčných jedinců, např. termiti, mravenci, apod. ŘÍŠE: CHROMISTA - CHROMIST Hlavní stavební plány mnohobuněčných organismů. Říše rostlin, říše živočichů, říše hub. Stručný satelity, priony) charakteristika a srovnání. 2. Fylogeneze živočichů, vznik mnohobuněčnosti, evoluce základních stavebních plánů, diverzita Protozoa, vznik Diblastica a Triblastica. 3 Během vývoje mnohobuněčných organismů dochází k buněčné diferenciaci (a to zejména represí a aktivací genů), při které vznikají různé typy buněk, které jsou nezbytné pro existenci mnohobuněčného organismu jako celku. Některé vlastnosti jsou společné pro všechny typy buněk (obecné vlastnosti buněk). Je t 24.Dědičnost mnohobuněčných organismů. Dědičnost přímo závisí na rozmnožování. U mnohobuněčných organismů existují dva základní způsoby rozmnožování. Křížení je také základní šlechtitelskou metodou, protože umožňuje vytvářet typy užitkových organismů s vlastnostmi výhodnými pro člověka (př.

Vznik, charakteristika, vznik a vývoj prvních

  1. Buňky mnohobuněčných organismů musí přijímat informace, jak se mají chovat, aby byla zachována integrita organismu. Po přijetí informace je informace logicky zpracovávána a převáděna efektorovými mechanismy na účelové chování buňky
  2. Protisté podobní živočichům - charakteristika, rozšíření, rozmnožování, význam . Protisté - charakteristika. Heterogenní skupina živých organismů zahrnující všechny eukaryotní organismy, které nejsou klasifikovány jako živočichové, rostliny nebo houb
  3. Nervová soustava - obecná charakteristika. Nervové ústrojí je hlavní složkou neurohormonálního systému. Zajišťuje jednotu organismu (stálé vnitřní prostředí) a to: Zatímco jednobuněčné organismy reagují na podráždění cytoplazmu celého těla, u mnohobuněčných organismů se postupně vytvořila specializovaná.
  4. charakteristiky. Mořské lilie spadají do kategorie mnohobuněčných eukaryotických organismů. Podle těchto charakteristik je genetický materiál těchto zvířat organizován a zabalen do buněčné struktury zvané jádro. Skládají se z různých typů buněk, které prošly procesem specializace, který jim umožnil plnit.
  5. 5) Jsou jedny z nejstarších mnohobuněčných organismů. Objevily se již v prekambriu, tedy ještě před začátkem prvohor. Vznikly asi z prvoků bičíkovců. Jsou slepou vývojovou větví, která nemá pokračování. 6) Stavba těla: Tělo je ze dvou vrstev buněk. Ta vnější se vznikla z ektodermu, ta vnitřní z entodermu. Mezi.
  6. ář z dějepis
  7. mnohobuněčných organismů 3. Živá a neživá příroda-obecné vlastnosti živých organismů - znaky života, chemické složení, rozdíly živá a neživá příroda, třídění nerostů, petrologie - charakteristika tříd, hmyz-jednotlivé soustavy, vývoj, významné řády, užitek, škodlivos

DUMY.CZ Materiál Jednobuněčné a mnohobuněčné organism

organismů jednobuněčných a mnohobuněčných. Zatímco u jednobuněčných je každá buňka samostatnou funkční jednotkou reagující sama za sebe, u mnohobuněčných organismů fungují buňky v určitém kontextu, a to v rámci dané tkáně či orgánu. Aby byly buňky schopné vníma 3.1 Charakteristika. Viry (lat. virus = jed) jsou nebuněčnou formou organismů, které jsou svou strukturou mnohem menší a jednodušší než buňky. Jsou veliké přibližně 15 - 390 nm. Nebuněčné jsou proto, protože neprojevují známky života, pokud nejsou uvnitř buňky. Napadená buňka potom umírá nebo funguje abnormálně - charakteristika způsobu života, vnější a vnitřní stavby těla se zaměřením na adaptaci na prostřed í- Genetika mnohobuněčných organismů- pojmy: znak, gen, alela, lokus, fenotyp, genotyp, genom- dědičnost kvalitativních znak ů-.

28 - Dědičnost mnohobuněčných orgánů - Uč se online! - Vše

1.2 charakteristika živých systémů a jejich látkové složení uplatňuje se v transportu kyslíku u některých mořských organismů), i (v hormonech štítné žlázy), výrazně větších buněk a je také předpokladem pro mezibuněčnou spolupráci potřebnou u mnohobuněčných orga-nizmů. l Jádro (-karyon, dává. mnohobuněčných organismů patřící do oddělení Ecdysozoa, tedy skupiny živočichů, kteří periodicky svlékají kutikulu. Jejich nejbližšími příbuznými jsou členovci (Arthropoda) a drápkovci (Onychophora) (Greven, 2016). Želvušky byly poprvé popsány v roce 1773 Johannem A. E. Goezem. Ten želvušk Biologie. 1.Maturitní otázka - CHEMICKÉ SLOŽENÍ ORGANISMU.doc (91 kB) 10.Maturitní otázka - PRVOCI.doc (58,5 kB) 11.Maturitní otázka - ROZMNOŽOVÁNÍ A VÝVIN MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ.doc (72 kB

Evoluce I 2007

Charakteristika, rozdělení, zástupci, hospodářský a ekologický význam. Etologie, vrozené a získané chování Dědičnost mnohobuněčných organismů Dědičnost kvalitativních znaků, monohybridní a dihybridní křížení, Mendelovy zákony, zpětné křížení Dědičnost mnohobuněčných organismů Dědičnost kvalitativních znaků. Dominance a recesivita, vazba genů. Genetické určení pohlaví, heterochromosomy. Geologické éry - charakteristika, vývoj organismů. 30. Neživá příroda jako předpoklad života Mineralogie - fyzikální a chemické vlastnosti nerostů a jejich. 2. Vegetativní stélka houbových organismů - srovnání vegetativních struktur různých skupin (oddělení) hub a houbám podobných organismů. 3. Hlavní evoluční události ve vývoji mnohobuněčných živočichů, jejich pozice v rámci Eukaryota a Opisthokonta, kambrická exploze. 4 základní charakteristika živé hmoty (živé vs neživé, evoluce a znaky života, biol. druh) N eživé přírodniny. vývoj eukaryotické buňky a stádium kolonie jednobuněčných organismů vedla ke vzniku a následné diferenciaci mnohobuněčných organismů). obecná charakteristika metabolismu (anabolismus, katabolismus), klasifikace organismů dle typu metabolismu, úloha enzymů v buněčném metabolismu, příjem a výdej látek buňkou, přehled základních metabolických drah na buněčné úrovni (glykolýza, citrátový cyklus, oxidativní fosforylace, anaerobní metabolismus) 3

Jednobuněčné houby - charakteristika, význam. Houby mnohobuněčné - charakteristika, systematika, význam. objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků umí popsat stavbu lišejníků, vysvětlit pojem symbióza a umí pohovořit o výskytu a významu Lišejníky- charakteristika, systematika, význa charakteristika a systém taxonomických skupin: Agnatha, Chondrichthyes, Osteichthyes, Amphibia, Reptilia, Aves a Mammalia. Fylogenetické vztahy mezi jednotlivými taxony mnohobuněčných živočichů; charakteristika evolučně významných vymřelých skupi

1. Charakteristika života a živých soustav; vznik a vývoj života na Zemi - obecné vlastnosti organismů - základní rozdělení organismů (kritéria členění, rozdíly mezi taxony) - teorie vzniku života na Zemi (kreační, samoplození, evoluční abiogeneze) - současná rozmanitost organismů jako výsledek dlouhodobého vývoje 2 Charakteristika eukaryotické buňky cizopasí v těle mnohobuněčných organismů • nejrůznější SPECIALIZOVANÉ ORGANELY: I. opory a ochrany - 1. PELIKULA (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců, nálevníků a výtrusovců), 2. PANCÍŘE (u některých bičíkovců), 3. SCHRÁNKY (chitinové u štítovky nebo vápenaté. Evoluce mnohobuněčných organismů, fylogeneze člověka. Vznik mnohobuněčnosti. (protista, kolonie, cenobia, mnohobuněční, individua vyššího řádu) Vývoj člověka. Mechorosty, kapraďorosty a semenné rostliny. (charakteristika, stavba těla, systém) Ekologie společenstva. (základní pojmy ekologie, podmínky života. Cytologie je jen jedním z biologických. Maturitní témata z biologie. Základní ekologické pojmy. Vztah organismu a prostředí. Člověk a prostředí. Vznik a vývoj života na Zemi. Evoluce rostlin, živočichů a člověka. Paleontologie. Buňka. Charakteristika mnohobuněčných organismů - tkáně, pletiva, organogeneze. Viry a.

obecná biologie | buněčná a molekulární biologie | mikrobiologie a virologie | biologie protist | biologie rostlin a hub | biologie živočichů | biologie člověka | genetika | ekologie a ochrana přírod Vícebuněčné organismy: Některé z mnohobuněčných organismů jsou viditelné pod světelným mikroskopem, ale jiné jsou viditelné pouhým okem. Zranění buněk. Jednobuněčné organismy: Zranění v buňce vede ke smrti organismu. Vícebuněčné organismy: Poranění buňky v mnohobuněčných organismech nenechává buňku umřít

Maturity Společná část maturitní zkoušky Společná část se skládá ze dvou povinných předmětů. Český jazyk a literaturaZkouška se skládá z didaktického testu, slohové práce a ústní zkouškyDruhý předmětJako druhý předmět si můžeš vybrat matematiku nebo cizí jazyk. Více informací o Nové maturitě Termíny společné části maturit 24.5. - 25. 5. 2021 1. 9. Charakteristika učiva Učivo předmětu biologie a ekologie je odvozeno z RVP, z oblasti přírodovědného mnohobuněčných organismů - vznik a vývoj živých soustav - vývojové změny ve stavbě rostlinného a živočišného těla - podmínky pro přechod života n

Charakteristika rostlinných organismů. z hlediska strukturálního, fylogenetický vývoj rostlinné buňky. Fylogenetický vývoj rostlin, přechod rostlin na souši: adaptace, diferenciace rostlinných orgánů. Charakteristika rostlinné buňky: Membránové systémy, cytoskelet Cíle předmětu a charakteristika získaných dovedností Genetika mnohobuněčných organismů - Johann Gregor Mendel a jeho objevy, segregace a kombinace alel, alelová analýza, monohybrid, dihybrid, dominance, neúplná dominance, kodominance. 5. Vazba genů, experimenty T. H. Morgana, crossing-over, genetické mapování, síla vazby

Naše studijní programy a obory / Ostravská univerzit

organismů. 3. VIRY A PROKARYOTICK Buněčná organizace a obecná charakteristika skupiny. Rozdělení a charakteristické znaky. Hospodářský, zdravotnický a ekologický význam. DĚDIČNOST MNOHOBUNĚČNÝCH ORGANISMŮ Způsob rozmnožování a dědičnost. Křížení. Dědičnost kvalitativních znaků Typy pohybu u protist; typy mnohobuněčnosti; mnohobuněčnost mnohokrát jinak - společné vlastnosti a rozdíly mnohobuněčných linií ilustrované na příkladu améby rodu Dictyostelium, řasy rodu Volvox (váleč), myxogastridní hlenky a u organismů s komplexními těly - rostliny, živočichové a houby 11) Mechorost Vypracované státnicové otázky - okruh Obecná zoologie. -Vznik je spojen s rozvojem pohyblivého způsobu života, u funkčně nejsložitějších organizmů. -morfologicky je tvořena neurony s jejich výběžky a gliovými buňkami s jejich výběžky. Nerv. tkáň má původ ektoblastový (- vzniká z části zvané neuroblast). U. charakteristika prokaryotických organismů - buněčná stěna, cytoplazmatická membrána (stavba, funkce), nukleoid, buňka bakterií a sinic. způsoby výživy . význam v přírodě i pro člověka, nemoci. Eukaryotní buňka. buněčná teorie, stavba a funkce jednotlivých organel. srovnání rostlinné a živočišné buňky a.

Nadříše Bacteria - geologie

netikou na úrovni buňky, pokračuje genetikou mnohobuněčných organismů, proměnlivostí organismů, genetikou populací a končí genetikou člověka. Sou-částí této poslední podkapitoly je užitečný přehled dědičných chorob člověka, včetně uvedení typu dědičnosti, četnosti choroby v populaci, charakteristik 5. Genetika mnohobuněčných a člověka 6. Anatomie a morfologie rostlin 7. Fyziologie rostlin 8. Řasy, výtrusné rostliny, houby a lišejníky 9. Semenné rostliny 10. Vznik mnohobuněčných organismů, tkáně 11. Jednobuněčná heterotrofní eukaryota, houbovci a žahavc MATURITNÍ OKRUHY - BIOLOGIE 2005/200 Domény života na zemi. Převzato z Rosypal et al. (2003): Nový přehled biologie. Scientia, 1. vydání, upraveno a rozšířeno. od univerzálního předka (tzv. LUCA = last universal common ancestor) se odvinuly základní evoluční linie (větve) organismů vyjádřené univerzálním fylogenetickým stromem zkonstruovaným na základě.

Okruhy k přijímací zkoušce pro studijní obor Všeobecné

Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, chevalier de Lamarck (1744-1829), francouzský přírodovědec. Poprvé použil termíny bezobratlí a biologie. Předpoklad Lamarckovi teorie evolučního procesu: organismy získávají za svého života zkušenosti a ty pak zúročují při tvorbě potomstva (př. Pokud srna hodně běhá, budou mít mláďata silné nohy) Obecná charakteristika, stavba těla, rozdíly mezi rostlinnou buňkou a buňkou hub, rozmnožování, přehled oddělení a jejich charakteristika - Chytridiomycety, Zygomycety, houby vřeckovýtrusné, stopkovýtrusné. Význam v přírodě (lichenismus, mykorrhiza). B: Fylogeneze cévní soustavy, tělesná teplota člověk vývoje organismů) vyjádří vlastními slovy teorie vzniku Země a života na Zemi ) ÚVOD DO BIOLOGIE - vznik života na Zemi, projevy života, podmínky života, přechod rostlin na souš) popíše projevy organismů jako celku) vysvětlí podstatu živých a neživých podmínek pro život na Zem Vyhláška č. 568/2020 Sb. - Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 238/2011 Sb., o stanovení hygienických požadavků na koupaliště, sauny a hygienické limity písku v pískovištích venkovních hracích ploch, ve znění pozdějších předpis